Dnešek, 9. prosinec, je Mezinárodním dnem proti korupci. A jak jsme v ČR na tom? Nic moc. Podle nejnovějšího Indexu vnímání korupce (CPI) za rok 2024 to není s Českou republikou nijak slavné. Získali jsme 56 bodů ze 100 možných a v žebříčku jsme si pohoršili a spadli z 41. na 46. místo ze 180 hodnocených zemí světa a o 6 bodů zaostáváme za průměrem EU.
Čím to je, když stále přijímáme nové zákony, proti lobbingu, na ochranu oznamovatelů, zákon o střetu zájmů, máme protikorupční strategie. Přitom se stále více objevuje slogan, že devadesátky (podvody a korupce) neskončily. Skoro neuplyne den, abychom nečetli, kde zrovna Policie a NCOZ zatýkaly, koho obvinily nebo zabavovaly dokumenty a důkazy. Ve státních a městských firmách, na radnicích, na úřadech. Proč to tak je? V čem selháváme?
Největší důvod vidím v tom, že klientelismus a korupci považují mnozí jako normální, stejně jako obcházení zákonů a schvalování zákonů, které zavádějí především nové byrokratické povinnosti a nejdou po podstatě věci. Aféry vždycky vyšumí, na verdikt soudu se čeká nekonečně dlouho, takže se ani trestního postihu korupčníci nebojí. Co tedy chybí?
Především chybí kontrola nakládání s veřejným majetkem, ze zpráv NKÚ se nic nevyvozuje, chybí naprosto kontrola hospodaření zejména velkých měst a krajů. Dokud se někde nezatýká, nikdo neřeší prodej veřejného majetku pod cenou, předražené nákupy, přihrávání zakázek známým, porušování zákonů. A pokud se korupce vlastně vyplácí, nemůžeme se divit, že bují a index vnímání korupce se zhoršuje.
Jestli se má s korupcí v ČR pohnout, nesmíme proti ní bojovat jen formálně a naoko, ale skutečně, a musíme si být vědomi, proč je to důležité: pro férovou soutěž, pro záchranu obrovských veřejných prostředků a pro férový právní stát, aby pravidla platila pro všechny. Zkrátka aby byla Česká republika slušnou zemí.
A co konkrétně je nutné v boji proti korupci udělat? 12 opatření na stránkách naší iniciativy Veřejnost proti korupci.
