V pondělí v obou komorách Parlamentu byla tématem média veřejné služby. V Senátu Parlamentu ČR proběhlo slyšení s kandidáty na člena Rady ČRo. Volit člena Rady budeme na příští schůzi ještě v květnu. V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jsem se zúčastnila pracovní skupiny mediálního výboru, jejíž zřízení prosadila poslankyně Andrea Hoffmannová. Za účasti odborníků jsme diskutovali velmi aktuální zákon o médiích veřejné služby, který předložil ministr kultury Oto Klempíř a který za to sklízí obrovskou kritiku. Nedivím se.
Tento zákon má za cíl úplně změnit mediální legislativu, zrušit zákon o České televizi a Českém rozhlasu a zákon o televizních a rozhlasových poplatcích. V důvodové zprávě se sice mluví o posílení nezávislosti médií veřejné služby, ale obávám, že cíle jsou opačné.
Zákon evidentně byl ušit narychlo, je v něm řada chyb a opomenutí a nebyl diskutován ani s médii, tedy s těmi, kterých se týká. Přece nelze úplně všechno překopat, co dobře funguje 35 let. A lhůta k připomínkám byla stanovena na 20 pracovních dnů.
Pokud by politici chtěli opravdu posílit nezávislost médií veřejné služby, trvali by na jejich financování mimo přímou vazbu na státní rozpočet, protože jak se říká „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Samozřejmostí by ale zároveň měla být kontrola jejich hospodaření ze strany NKÚ. A většinu členů rad ČT a ČRo by neměla volit Poslanecká sněmovna, kde dochází k největšímu pokušení politicky tato média ovlivňovat.
Média veřejné služby potřebujeme, ale měla by být nestranná a nezávislá, aby skutečně sloužila veřejnosti jak poskytováním informací, tak šířením pořadů kulturních, sportovních i vzdělávacích.
