Na plénu Senátu Parlamentu ČR jsme tento týden měli řadu zásadních a zároveň velmi problematických zákonů, které schválila Poslanecká sněmovna. Asi největší dopad na životy lidí, firem i obcí a krajů bude mít novela stavebního zákona. Vznikla narychlo jako poslanecký návrh, který obsahuje stovky paragrafů a mnoho dalších novelizovaných zákonů. Je to už 13.(!) novela stavebního zákona od roku 2022. Taková legislativní smršť logicky nikdy nemůže vést ke kvalitním výsledkům.
Sporných bodů je v novele obrovské množství. Sice jistě chceme, aby stavební řízení i územní plánování bylo kvalitní, odborné a rychlé. Ale ne za každou cenu.
Novela přenáší výkon státní správy v oblasti stavebního řízení a územního plánování z ministerstva pro místní rozvoj na nově zřízený Úřad rozvoje území s obrovskými kompetencemi. Dokonce v případě vyhrazených staveb, kam jsou zařazeny stavby největších developerů, bude tento centrální úřad rozhodovat jednostupňově bez možnosti odvolání. To je ukázkový příklad dvojího metru a popření rovnosti před zákonem. Malí stavebníci či družstva a obce budou mít povolení stavby komplikovanější než velcí developeři.
Předsedu tohoto superúřadu má jmenovat vláda na návrh ministra pro místní rozvoj na dobu 6 let a bude téměř neodvolatelný, i kdyby fungoval špatně, a nikomu nemusí skládat účty. Tento předseda bude jmenovat všechny ředitele a vedoucí celé struktury superúřadu. Jde o velkou koncentraci moci bez odpovědnosti, což vytváří ve spojení s pravomocemi obrovský prostor pro korupci!
Určitě nejen mě by zajímalo, kdo to takto do zákona napsal. Toto neobsahoval ani minulý návrh bývalé ministryně za ANO Dostálové. Demokratické instituce, které mají pravomoci nad lidmi, musí nést odpovědnost. Jinak vždy hrozí zneužití moci
