Ve včerejším Interview na ČT24 jsem se snažila zdůraznit, že by se měla vláda, opozice i celá politická scéna zabývat hlavně tím, co je podstatné pro zlepšení života občanů.
Neřešme tedy tolik Turka a Okamuru, ale řešme zlepšení života lidí, například nedostupnost bydlení. To jsou úkoly letošního roku, a to jak v celé ČR, tak v Praze. Jestliže se stále zabýváme margináliemi a politickým provozem, kdo o kom, co řekl, nezbývá čas a pozornost věnovat se tomu, jak skutečně zařídit, aby rodiny s dětmi, senioři, lidé s nižšími příjmy nebo i střední vrstva obyvatel měli šanci získat cenově dostupné bydlení.
Nejvíc se nyní propagují recepty skoro socialistické, že všechny byty postaví stát nebo obce a budou je přidělovat lidem na základě pořadníků. To považuji za návrat zpět k OPBH před rok 1989. Bytů byl nedostatek, takže kvetl černý trh s byty a lidé bydleli v nedůstojných podmínkách. Někteří zase vidí hlavní nástroj v zákonu o podpoře bydlení, který je důležitý, ale řeší sociální situaci těch nejchudších a nepomáhá většině obyvatel k dostupnému bydlení, zejména střední vrstvě obyvatel.
Proto pracuji s experty na tom, aby se konečně znovu nastartovala výstavba družstevního bydlení a jeho podpora ze strany státu a obcí. Družstevní bytová výstavba má řadu výhod.
Je levnější než byty do vlastnictví z developerské výstavby, je pro lidi motivační a nefinancuje se vše jen z veřejných rozpočtů, v nichž nikdy nebude tolik peněz, aby bylo možno zařídit bydlení všem.
V případě družstva si lidé mohou svůj byt postupně splácet v nájemném a většinu výstavby mohou pomoci financovat banky dlouhodobými úvěry.
Obce či stát mohou formou pobídek pomoci tyto byty zlevnit, například poskytnutím pozemků.
