Kauza H-SYSTÉM může konečně skončit pro oběti alespoň částečnou nápravou obrovské křivdy, která byla způsobena tisícovce rodin. Ty se „provinily“ pouze tím, že si chtěly za své ušetřené peníze pořídit bydlení. Někteří klienti do projektu vložili celoživotní úspory, jiní se na roky zadlužili, další zaplatili svůj dům několikrát. Jak řekl soudce vrchního soudu při vynesení rozsudku, vedle CS Fondů to byla největší kauza, která obrovsky postihla velké množství lidí. Bohužel naletěli podvodníkům. To se může stát kdekoli na světě. Co je ale skandální na této kauze a ve světě není úplně běžné, že se tak dlouho vleče. Nyní je to už neuvěřitelných 24 let!
Jak šel čas s kauzou H-Systém? V roce 1998, když klienti zjistili, že projekt H-Systém krachuje, podali trestní oznámení, v roce 1999 policie podvodníky obvinila z podvodu, v roce 2000 státní zástupce zablokoval část majetku hlavního pachatele Petra Smetky, areál v Rabyni. V roce 2004 soud odsoudil hlavního pachatele na 12 let do vězení. V roce 2006 byl tento rozsudek odvolacím soudem potvrzen a pachatel nastoupil do vězení. Zároveň mu soud uložil nahradit škodu, která u tisícovky klientů činila téměř 1 mld. Kč. U soudu vypovídalo velké množství svědků, spis měl stovky tisíc stran, takže se dá tato doba před soudy pochopit.
Pak se ale už nedá pochopit vůbec nic! Majetek, který zablokoval státní zástupce a měl plombu v katastru nemovitostí, byl přesto se souhlasem Obvodního soudu pro Prahu 1 prodán exekutorem v dražbě. Exekuci si zinscenoval odsouzený pachatel spolu s komplici. Do letošního března trvalo, než soudy uznaly, že to tak nemělo být, že celá dražba byla nezákonná a že tento majetek propadá státu. Přitom právě výnos z nemovitostí v Rabyni měl od začátku sloužit pro odškodnění obětí, ale toho se marně spolu s klienty domáhám už přes 20 let. Nejdřív státní zastupitelství a policie tvrdily několik let, že se nic nestalo, že zinscenovaná dražba byla v pořádku, aby se pak zjistilo, že hlavní odsouzený pachatel již nemůže být znovu odsouzen, protože jeho skutek je kvůli průtahům promlčen. Takže za machinace pachatele s majetkem, který mí plombu státního zastupitelství, nebyl nikdo potrestán. Ani exekutor, ani katastr, který bez problémů vlastnictví přepsal z pachatele na jinou osobu. Absurdní, že?
Jen pověstnou „třešinkou na dortu“ pak byla Klausova amnestie, kterou dostali v roce 2013 tři pachatelé původně odsouzení se Smetkou za podvod a dostali trest mnoha let odnětí svobody. Nicméně tak dlouho různými odvoláními a obstrukcemi protahovali řízení, že se nakonec nad nimi „slitoval“ prezident, řekl že to trvá příliš dlouho, a proto rozhodl o jejich amnestování. Tito pachatelé jsou tedy podle zákona úplně beztrestní. Škoda že podobně soucitný jako s pachateli nebyl prezident soucitný i s jeho oběťmi, kteří tudíž nemohli po pachatelích chtít ani korunu na odškodnění. I podle názorů některých ústavních soudců tím byly podkopány základy právního státu, protože prezident takto nahrává podvodníkům.
Přesto se ale za klienty nevzdávám. Pokud se někdo ptá, proč to tak dlouho jako advokátka řeším, musím říct, že už je to z principu. Nemohu se smířit s tím, že spravedlnost u nás neexistuje a že se oběti mají smířit s tím, že ukradený majetek se jim nevrátí a pravděpodobně si ho někde užívá ten, kdo je okradl. To je skandál, s nímž by se celá justice i politická scéna neměla smiřovat. K čemu bychom totiž měli v Ústavě věty o právním státu, kdyby to platilo jen na papíře.
V celé té anabázi však jsou světlé body, a to úsilí o potrestání toho podvodu ze strany některých zástupců policie a justice: vyšetřovatele Gejzy Rakaše, soudce Městského soudu v Praze Kamila Kydalky a státního zástupce JUDr. Borise Havla z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Právě na jeho návrh nyní Městský soud v Praze zabral majetek pachatele jako výnos z trestné činnosti. Stát by si jej ale neměl nechat, protože na odškodnění čeká až tisíc lidí.
Proto jsem se obrátila na ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Po předchozích jednáních s bývalou ministryní Marií Benešovou jsem už ani nedoufala, že by ministerstvo spravedlnosti bylo schopno dostát svému jménu. To totiž zatím hledalo jen administrativní překážky, proč z majetku pachatele v tomto případě nelze jeho oběti odškodnit. Byla jsem ale velmi mile překvapena, že ministr Blažek nejenže měl případ nastudovaný, ale rovnou navrhl řešení. Jasně řekl, že i když je mezera v zákoně, musí převážit smysl pro spravedlnost. Klienti už se podle jeho příslibu nebudou muset další roky soudit se státem o odškodnění, ale ministr na vládě navrhne, aby o odškodnění klientů H-Systému z majetku pachatele rozhodla vláda. Pokud se toto podaří, mohu říct, že aspoň trochu může být odčiněna újma obětí. Za to by ministrovi a vládě patřil velký dík.
A pak by se konečně mohl spis H-Systém uzavřít. Samozřejmě chybí něco podstatného, co by v právním státu mělo nastat vždy, když systém a justice takto zásadně selže. Chybí totiž vyvození odpovědnosti těch, kteří se na všech nepravostech v této kauze podíleli. Myslím, že by to mohlo sloužit jako dobrý návod na to, v čem všem u nás právní stát nefunguje a co si zaslouží nápravu.
Zveřejněno: MF DNES 1.6.2022
