17. listopad by měl být příležitostí nejen k oslavám svobody. Ale také k tomu, abychom svobodně pojmenovali, kde se staly chyby. Jednou ze zásadních chyb bylo nepotrestání komunistických zločinů a jejich viníků.
Na prvním místě měla bych potrestaná a zakázaná komunistická strana, která byla plně odpovědná za zločiny proti lidskosti, popravy, věznění, zabavování majetku, vyhánění ze země. A samozřejmě to tehdy šlo, ovšem nebyla „politická vůle“. Příliš se přistoupilo na údajně výhodné dohody s komunisty a ti pokračují až doteď nerušeně v činnosti. To byl výsměch politickým vězňům a podlomilo to princip spravedlnosti, že za zločin musí přijít trest.
A tato chyba se s námi táhne doteď. Je to ta česká nedůslednost. Jak se říká: Co jsme si to jsme si. Nic si nebudeme vyčítat a všechno budeme radši relativizovat. A nejde jen o zločiny komunistické, ale i o zločiny a selhání současná…
O tom jsem mluvila na konferenci pořádané Ústav pro studium totalitních režimů a Muzeum paměti XX. století o (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí v rámci panelu: Proč nebyla po roce 1989 zakázána komunistická strana a její symboly.
Podrobnější informace o konferenci najdete na stránkách Muzea paměti XX. století.
